K vsetínskemu panstvu patrili dvory Vsetín, Ratiboř, Kateřinice, Halenkov a Hovězí. Názvy dvorov vychádzali z názvov dedín. Ku vsetínskemu dvoru patrila tkáčovňa, dve lúky a štyri rybníky – Horný rybník, Dolný rybník a jeden ďalší Dolný rybník pri Bobrků. . Kateřinský dvor mal panskú záhradu, rybník, potok a časti Dub a Kříž. Halenkovský dvor bol ďalším významným hospodárskym celkom. Hovězský dvor zahŕňal panskú krčmu, panskú záhradu a hospodársky dvor so starou pálenicou.
K majetku panstva patrili ďalej lesy, polia, lúky, pasienky a ďalšie plochy, ktoré panstvo kúpilo alebo sa ich snažilo získať po dohode s inými majiteľmi pozemkov. Panské dediny sú uvedené v účte za soľ, maslo a dobytok z roku 1722. Išlo o mesto Vsetín a dediny Hovězí, Ratiboř, Kateřinice, Halenkov, Johanova (Janová), Rozienkov – Rosinkov (Nový Hrozenkov), Ústí, Lhota (pri Vsetíne), Mikulůvka, Jablůnka, Jasenka, Rokytnice, Pržno, Růžďka a Zděchov.
Vsetínske panstvo
Dňa 3. mája 1652 kúpil Juraj Ilešházy panstvo od Mikuláša Pazmáňa za 96 000 cisárskych toliarov. Rod Ilešházyovcov ho vlastnil až do roku 1827, kedy panstvo prešlo na nemanželské deti Štefana II. Ilešháziho.
Súčasťou vsetínskeho panstva boli nasledujúce obce:
Obec Zděchov, Obec Nový Hrozenkov, Nová Bystřička (Bystřička), Halenkov, Hovězí, Hrozenkov, Jablůnka, Jasénka, Janová, Kateřinice, Lhota, Mikulůvka, Pržno, Ratiboř, Růžďka, Rokytnice, Ústí, Zděchov, Časť Karlovic.
K vsetínskému panství patřily dvory Vsetín, Ratiboř, Kateřinice, Halenkov a Hovězí
Názvy dvorů vycházely z názvů vesnic. Ke vsetínskému dvoru patřila tkalcovna, dvě louky a čtyři rybníky – Horní rybník, Dolní rybník a jeden další Dolní rybník u Bobrků. K ratibořskému dvoru přiléhala ves Semetín. Kateřinský dvůr měl panskou zahradu, rybník, potok a části Dub a Kříž. Halenkovský dvůr byl dalším významným hospodářským celkem. Hovězský dvůr zahrnoval panský šenk, panskou zahradu a hospodářský dvůr se starou pálenicí.
K majetku panství patřily dále lesy, polnosti, louky, pastviny a další plochy, které panství koupilo nebo se je snažilo získat po dohodě s jinými majiteli pozemků. Panské vsi jsou uvedeny v účtu za sůl, máslo a dobytek z roku 1722. Jednalo se o město Vsetín a vesnice Hovězí, Ratiboř, Kateřinice, Halenkov, Johanova (Janová), Rozienkov-Rosinkov (Nový Hrozenkov), Ústí, Lhota (u Vsetína), Mikulůvka, Jablůnka, Jasenka, Rokytnice, Pržno, Růžďka a Zděchov.
Vsetínské panství – dne 3. května 1652 koupil Jiří Ilešházy panství od Mikuláše Pazmáně za 96 000 císařských tolarů. Rod Ilešházy jej vlastnil až do roku 1827, kdy panství přešlo na nemanželské děti Štěpána II. Ilešházyho.
Součástí vsetínského panství byly následující obce:
Obec Zděchov, Obec Nový Hrozenkov, Nová Bystřička (Bystřička), Halenkov, Hovězí, Hrozenkov, Jablůnka, Jasénka, Janová, Kateřinice, Lhota, Mikulůvka, Pržno, Ratiboř, Růžďka, Rokytnice, Ústí, Zděchov, Část Karlovic
The Vsetín estate included the Vsetín, Ratiboř, Kateřinice, Halenkov, and Hovězí manors.
The Vsetín court included a weaving mill, two meadows, and four ponds — Horní rybník, Dolní rybník, and one more Dolní rybník near Bobrky. The village of Semetín adjoined the Ratiboř court. Kateřinský dvůr (court in Kateřinice) had a manor garden, a pond, a stream, and parts with the names Oak and Cross.
The property of the estate also included forests, fields, meadows, pastures, and other areas that the estate bought or tried to acquire in agreement with other landowners. Manor villages are listed in the bill for salt, butter, and cattle from 1722. These were the town of Vsetín and the villages of Hovězí, Ratiboř, Kateřinice, Halenkov, Johanova (Janová), Rozienkov-Rosinkov (Nový Hrozenkov), Ústí, Lhota (near Vsetín), Mikulůvka, Jablůnka, Jasenka, Rokytnice, Pržno, Růžďka, and Zděchov.
Vsetín estate
On May 3, 1652, Juraj Ilešházi bought the estate from Mikuláš Pazmáň for 96,000 imperial tolars. The Ilešházi family owned it until 1827, when the estate passed to the illegitimate children of Štefan II. Ilešházi.
The following villages were part of the Vsetín estate:
Village Zděchov, Village Nový Hrozenkov, Nová Bystřička (Bystřička), Halenkov, Hovězí, Hrozenkov, Jablůnka, Jasénka, Janová, Kateřinice, Lhota, Mikulůvka, Pržno, Ratiboř, Růžďka, Rokytnice, Ústí, Zděchov, Part of Karlovice
Súčanské hradné panstvo sa stalo súčasťou trenčianskeho domínia v roku 1549, keď ho Rafael Podmanický postúpil uhorskej kráľovskej korune. K majetkom v Súči sa Štefan I. Ilešházi dostal kúpou Trenčianskeho hradu v roku 1600. Panstvo zahŕňalo obrábané polia a panské lúky.
Postavený v roku 1771. Nad vstupom do kostola sa nachádza koaličný erb Jána Baptistu Ilešháziho a Sidónie Baťáni.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
Súčanské hradní panství se stalo součástí trenčianského dominia v roce 1549, když jej Rafael Podmanický postoupil uherské královské koruně. K majetkům v Súči se Štěpán I. Ilešházy dostal koupí Trenčianského hradu v roce 1600. Panství zahrnovalo obdělávaná pole a panské louky.
Kostel byl postaven v roce 1771. Nad vstupem do kostela se nachází alianční erb Jana Baptisty Ilešházyho a Sidónie Batthyány.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
Súča castle estate became part of the Trenčín dominion in 1549, when Rafael Podmanický ceded it to the Hungarian royal crown. Štefan I. Ilešházi acquired the properties in Súča by purchasing Trenčín Castle in 1600. The estate included cultivated fields and manor meadows.
It was built in 1771. Above the entrance to the church is the coalition coat of arms of Ján Baptist Ilešházi and Sidónia Baťáni.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
V roku 1828 ju postavil Štefan II. Ilešházi.
V roce 1828 ji postavil Štěpán II. Ilešházy.
built in 1828 by Štefan II. Ilešházi.
V roku 1680 sa majiteľkou hradu a panstva Košeca stala Barbora Lippayová, sestra pôvodného majiteľa Mikuláša Lippaya. Spolu s manželom Imrichom Balašom mali dve dcéry; Alžbetu a Žofiu, ktoré si po matkinej smrti panstvo rozdelili. Žofia sa vydala za Pavla Motešického a jej časť panstva tak prešla do jeho vlastníctva. Alžbeta sa vydala za Mikuláša Ilešháziho, a preto jej polovica panstva pripadla jemu. Ilešháziovci túto časť panstva vlastnili až do 25. marca 1830, keď ju Štefan II. Ilešházi predal Jozefovi Motešickému za 207 373 zlatých a 34 grajciarov.
Kostol v Porube – V roku 1771 nechal Ján Baptista Ilešházi postaviť kostol v Porube, ktorá bola súčasťou košeckého panstva.
Kostol v Košeci – V roku 1804 ho dal postaviť Štefan II. Ilešházi.
V roce 1680 se majitelkou hradu a panství Košeca stala Barbora Lippayová, sestra původního majitele Mikuláša Lippaya. Spolu s manželem Imrichem Balašem měli dvě dcery; Alžbětu a Sofii, které si po matčině smrti panství rozdělily. Sofie se provdala za Pavla Motěšického a její část panství tak přešla do jeho vlastnictví. Alžběta se provdala za Mikuláše Ilešházyho, a proto její polovina panství připadla jemu. Ilešházyové tuto část panství vlastnili až do 25. března 1830, kdy ji Štěpán II. Ilešházy prodal Josefovi Motěšickému za 207 373 zlatých a 34 krejcarů.
Kostel v Porubě – V roce 1771 nechal Jan Křtitel Ilešházy postavit kostel v Porubě, která byla součástí košeckého panství.
Kostel v Košeci – V roce 1804 jej dal postavit Štěpán II. Ilešházy.
in 1680, Barbora Lippay, sister of the original owner Mikuláš Lippay, became owner of the castle and estate of Košeca. Together with her husband, Imrich Balaša, they had two daughters, Alžbeta and Žofia, who divided the estate after their mother’s death. Žofia married Pavol Motešický, and her part of the estate thus passed into his ownership. Alžbeta married Mikuláš Ilešházi, and therefore half of her estate went to him. The Ilešházi family owned this part of the estate until March 25, 1830, when Štefan II. Ilešházi sold it to Jozef Motešický for 207,373 gulden and 34 grajciars (local currency).
Church in Poruba — in 1771, Ján Baptista Ilešházi had a church built in Poruba, which was part of the Košeca estate.
Church in Košeca — built in 1804 by Štefan II. Ilešházi.
Turniansky majer – Majer v Turnej patril k najvýznamnejším vďaka svojej rozsiahlej produkcii a veľkosti, ktorá v polovici 17. storočia dosahovala približne 440 ha. Bol centrom hospodárskej správy a koordinoval činnosť viacerých panských majerov v okolí. Bol súčasťou hospodárskeho zázemia Trenčianskeho hradu, ktorý Ilešháziovci nadobudli v roku 1600. V druhej polovici 17. storočia sa k nemu pripojil majer v Nozdrkovciach. Po jeho zániku bol dobytok presunutý do majerov v Turnej, pod hradom a v Dubnici.
Kostol v Trenčianskej Turnej – Datovaný do polovice 18. storočia, po požiari ho dal postaviť Jozef Ilešházi.
Turniansky dvůr – Dvůr v Trenčianké Turné patřil k nejvýznamnějším díky své rozsáhlé produkci a velikosti, která v polovině 17. století dosahovala přibližně 440 ha. Byl centrem hospodářské správy a koordinoval činnost několika panských dvorů v okolí. Byl součástí hospodářského zázemí Trenčianského hradu, který Ilešházyové nabyli v roce 1600. V druhé polovině 17. století se k němu připojil dvůr v Nozdrkovcích. Po jeho zániku byl dobytek přesunut do dvorů v Turné, Pod hradem a v Dubnici.
Kostel v Trenčianské Turné – Datován do poloviny 18. století, po požáru jej dal postavit Josef Ilešházy.
Farmstead in Trenčianska Turná — one of the most important farmsteads thanks to its extensive production and size, which by the mid-17th century stretched over approximately 440 acres. It was the center of economic administration and coordinated the activities of several manorial farmsteads in the area. It was part of the economic background of the Trenčín Castle, which the Ilešházi family acquired in 1600. In the second half of the 17th century, it was joined by the farmstead in After its demise, the cattle were moved from Nozdrkovce to the farmsteads in Trenčianska Turná, below the Trenčín castle, and in Dubnica.
Church in Trenčianská Turná – dated mid-18th century, built after a fire by Jozef Ilešházi.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
V roku 1780 vysvätili nový kostol v Selci. Dal ho postaviť Ján Baptista Ilešházi.
V roce 1780 vysvětili nový kostel v Selci. Dal jej postavit Jan Křtitel Ilešházy.
in 1780, a new church in Selce was consecrated. It was built by Ján Baptista Ilešházi.
Majer vznikol pred rokom 1647.
Kostol je datovaný do polovice 18. storočia, postaviť ho dal po požiari Jozef Ilešházi.
Dvůr vznikl před rokem 1647.
Kostel je datován do poloviny 18. století, postavit jej dal po požáru Josef Ilešházy.
Farmstead in Dolná Súča — established prior to 1647.
Church in Dolná Súča — dated mid-18th century, this church was built by Jozef Ilešházi after a fire.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Kaštieľ v Nemšovej – Ilešháziovci získali tento objekt od rodiny Baloghovcov v 1. polovici 17. storočia. Väčšinou slúžil ako sídlo úradníkov nemšovského majera. V roku 1663 sa Ilešháziovci dočasne presťahovali do tohto kaštieľa pravdepodobne pre problémy s cisárskou vojenskou posádkou na Trenčianskom hrade. Tento objekt dnes už neexistuje.
Kostol v Nemšovej – V rokoch 1762 – 1765 dal Jozef Ilešházi postaviť nový kostol, pretože starému hrozilo zrútenie.
Tvrz v Nemšové – Ilešházyové získali tento objekt od rodiny Baloghovců v 1. polovině 17. století. Sloužil jako sídlo úředníků nemšovského dvora. V roce 1663 se Ilešházyové dočasně přestěhovali do tohoto kaštela pravděpodobně kvůli problémům s císařskou vojenskou posádkou na Trenčianském hradě. Tento objekt dnes již neexistuje.
Kostel v Nemšové – V letech 1762–1765 dal Josef Ilešházy postavit nový kostel, protože starému hrozilo zřícení.
Manor-house in Nemšová — The Ilešházi family acquired this building from the Balogh family in the first half of the 17th century. It mostly served as the residence for officials of the Nemšová mayor. In 1663, the Ilešházi family temporarily moved to the manor in Nemšová, probably due to incidents with the imperial military garrison, which was stationed on Trenčín Castle. This building no longer exists today.
Church in Nemšová — between 1762 and 1765, Jozef Ilešházi had a new church built, because the original one was in danger of collapsing.
Prvé zmienky v urbári nachádzame začiatkom 17. storočia. Stratil svoju funkciu po vzniku majera pod Sokolicami.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
První zmínky v urbáři nacházíme začátkem 17. století. Ztratil svou funkci po vzniku dvora pod Sokolicami.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
First mentioned in the land register at the beginning of the 17th century. It lost its function after the establishment of the farmstead below Sokolice hill.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Prvé zmienky sa objavujú začiatkom 17. storočia. Nachádzali sa tu obrábané polia a panské lúky.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
První zmínky se objevují začátkem 17. století. Nacházela se zdeobdělávaná pole a panské louky.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
First mentioned in the early 17th century. There were cultivated fields and manor meadows here.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Prvé zmienky v urbári sa viažu k začiatku 17. storočia. Nachádzali sa tu sýpky na obilie. Zanikol pri vzniku majera pod Sokolicami.
Stavbu dal v rokoch 1781 – 1784 postaviť Ján Baptista Ilešházi.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
První zmínky v urbáři se vážou k začátku 17. století. Nacházely se zde sýpky na obilí. Zanikl při vzniku majera pod Sokolicami.
Stavbu dal v letech 1781–1784 postavit Jan Křtitel Ilešházy.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
First mentioned in the land register at the beginning of the 17th century. There were granaries here, where grain was stored. It ceased to exist when the farmstead below Sokolice hill was established.
Built in 1781 – 1784 by Ján Baptist Ilešházi.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Dnes miestna časť Trenčianskej Teplej. V rokoch 1721 – 1723 dal Mikuláš Ilešházi na mieste starého kostolíka postaviť nový.
Dnes místní část Trenčianské Teplé. V letech 1721–1723 dal Mikuláš Ilešházy na místě starého kostelíka postavit nový.
Today part of Trenčianska Teplá village. In 1721–1723, Mikuláš Ilešházi had a new church built on the site of the old original church.
Prvé zmienky o vinohradoch pod Čechovkou pochádzajú z roku 1555, keď poddaní mohli zakladať vinice na Panskej hore. V 17. storočí ich rozšíril Štefan I. Ilešházi, pričom hospodárenie riadil vinársky cech pod dohľadom vinohradníckeho richtára. Vinohradníctvo bolo významnou súčasťou panstva, no trpelo počas vojnových udalostí (akou bolo napr. rákociovské povstanie), keď boli vinice zanedbané a úroda rozkradnutá.
Napriek snahám Mikuláša (*1653 – †1723) a Jozefa (*1701 – †1766) Ilešháziovcov zvýšiť produktivitu prostredníctvom presných inštrukcií pre správcov, nebola kvalita vína zo Zlatoviec konkurencieschopná – víno bolo kyslé a drahé. Poloha vinohradov nebola výhodná. Pri väčších búrkach odplavovalo úrodnú pôdu. Okolo roku 1880 spôsobila škody fyloxéra viničová, čo spolu s nepriaznivou polohou viedlo začiatkom 20. storočia k zániku vinohradov.
Podobný osud postihol aj vinohrad nad obcou Istebník, ktorý vznikol v 16. storočí, no rovnako zanikol pre nízku kvalitu vína a nepriaznivé podmienky.
Ilešháziovci nakoniec v roku 1835 predali trenčianske panstvo, čím sa uzavrela ich éra správy vinohradov.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
Vinohrady pod Čechovkou – „Duhé“ (místní pojmenování), Dlouhé vinohrady nebo tzv. Velká hora. První zmínky o vinohradech pod Čechovkou pocházejí z roku 1555, kdy poddaní mohli zakládat vinice na Panské hoře. V 17. století je rozšířil Štěpán I. Ilešházy, přičemž hospodaření řídil vinařský cech pod dohledem vinohradnického rychtáře. Vinařství bylo významnou součástí panství, ale trpělo během válečných událostí (např. Rákócziho povstání), kdy byly vinice zanedbány a úroda rozkradena. Navzdory snahám Mikuláše (*1653 – †1723) a Josefa (*1701 – †1766) Ilešházyů zvýšit produktivitu prostřednictvím přesných instrukcí pro správce, nebyla kvalita vína ze Zlatovec konkurenceschopná – víno bylo kyselé a drahé. Poloha vinohradů nebyla výhodná. Při větších bouřkách se odplavovala úrodná půda. Kolem roku 1880 způsobila škody Mšička révokaz, což spolu s nepříznivou polohou vedlo začátkem 20. století k zániku vinohradů. Podobný osud postihl i vinohrad nad obcí Istebník, který vznikl v 16. století, ale rovněž zanikl kvůli nízké kvalitě vína a nepříznivým podmínkám. Ilešházyové nakonec v roce 1835 prodali trenčianske panství, čímž se uzavřela jejich éra správy vinohradů.inohrady pod Čechovkou – „Duhé“ (místní pojmenování), Dlouhé vinohrady nebo tzv. Velká hora. První zmínky o vinohradech pod Čechovkou pocházejí z roku 1555, kdy poddaní mohli zakládat vinice na Panské hoře. V 17. století je rozšířil Štěpán I. Ilešházy, přičemž hospodaření řídil vinařský cech pod dohledem vinohradnického rychtáře. Vinařství bylo významnou součástí panství, ale trpělo během válečných událostí (např. Rákócziho povstání), kdy byly vinice zanedbány a úroda rozkradena. Navzdory snahám Mikuláše (*1653 – †1723) a Josefa (*1701 – †1766) Ilešházyů zvýšit produktivitu prostřednictvím přesných instrukcí pro správce, nebyla kvalita vína ze Zlatovec konkurenceschopná – víno bylo kyselé a drahé. Poloha vinohradů nebyla výhodná. Při větších bouřkách se odplavovala úrodná půda. Kolem roku 1880 způsobila škody Mšička révokaz, což spolu s nepříznivou polohou vedlo začátkem 20. století k zániku vinohradů. Podobný osud postihl i vinohrad nad obcí Istebník, který vznikl v 16. století, ale rovněž zanikl kvůli nízké kvalitě vína a nepříznivým podmínkám. Ilešházyové nakonec v roce 1835 prodali trenčianske panství, čímž se uzavřela jejich éra správy vinohradů.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
Vineyard “Pod Čechovkou” or “Duhé” (local name), “long vineyards” or the so-called “Veľká hora”. The first mentions of vineyards under Čechovka hill date back to 1555, when serfs could establish vineyards on Panská hora hill. In the 17th century, the vineyards were expanded by Štefan I. Ilešházi, while the management was carried out by the winemakers´ guild under the supervision of the wineyard magistrate. Viticulture was an important part of the estate but suffered during wartime events (e.g. the Rákoczi uprising), when the vineyards were neglected and the harvest was stolen.
Despite the efforts of Mikuláš (*1653 – †1723) and Jozef (*1701 – †1766) Ilešházi to increase effectivity by means of exact instructions for the administrators, wine from Zlatovce could never stand up to its competitors – the taste was sour and its price was too high. The location of the vineyards was not favorable. During major storms, fertile soil was washed away. Around 1880, phylloxera caused damage, which, together with the unfavorable location, led to the demise of the vineyards at the beginning of the 20th century.
A similar fate befell the vineyard above the village of Istebník, which was established in the 16th century, but also disappeared due to the low quality of the wine and unfavorable conditions.
The Ilešházi family finally sold the Trenčín estate in 1835, which ended their era of vineyard management.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Trenčianske panstvo – Ilešháziovci toto panstvo vlastnili v rokoch 1594 – 1835. V 17. – 18. storočí dosahovalo rozlohu 30 000 katastrálnych jutár (okolo 170 km2) a zahŕňalo dubnický, horno- a dolnosúčanský a turniansky majer. Dobové dokumenty v súvislosti s týmito pozemkami spomínajú rôzne stavby, ovčie košiare, pivovar, mlyny, pálenice, stodoly, pivnice, tehelne, vápenice, mostíky, mosty, krčmy, chmeľnice, kapustné záhrady, štepnice, ovocné záhrady, zlatovský vinohrad, vody a potoky.
Zoznam prislúchajúcich dedín:
Dobrá, Dolná Súča, Horná Súča, Drietoma, Dubnica nad Váhom, Horné Srnie, Hrabovka, Kubrá, Kubrica, Mníchova Lehota, Nemšová, Orechové, Rozvadze, Selec, Soblahov, Trenčianska Teplá, Trenčianske Teplice, Trenčianska Turná, Veľké Bierovce, Veľký Kolačín, Veľké Stankovce, Závada, Zlatovce, časť Ľuborče, Dvorec.
Ilešházyové toto panství vlastnili v letech 1594–1835. V 17.–18. století dosahovalo rozlohy 30 000 katastrálních jiter (cca 170 km2) a zahrnovalo dubnický, hornosúčanský a dolnosúčanský a turniansky dvůr. Dobové dokumenty v souvislosti s těmito pozemky zmiňují různé stavby, ovčíny, pivovar, mlýny, pálenice, stodoly, sklepy, cihelny, vápenice, můstky, mosty, krčmy, chmelnice, zelnice, štěpnice, ovocné sady, zlatovský vinohrad, vody a potoky.
Seznam příslušejících vesnic (slovenské názvy):
Dobrá, Dolná Súča, Horná Súča, Drietoma, Dubnica nad Váhom, Horné Srnie, Hrabovka, Kubrá, Kubrica, Mníchova Lehota, Nemšová, Orechové, Rozvadze, Selec, Soblahov, Trenčianska Teplá, Trenčianske Teplice, Trenčianska Turná, Veľké Bierovce, Veľký Kolačín, Veľké Stankovce, Závada, Zlatovce, část Ľuborče, Dvorec.
The Ilešházi family owned this county in the years 1594–1835. In the 17th and18th century, it encompassed an area of 30,000 cadastral acres (around 170 km²) and included the Dubnica, Horná and Dolná Súča, and Trenčianska Turná estates. Historical documents in connection with these lands mention various buildings; sheepfolds; a brewery; mills; distilleries; barns; cellars; brickworks; lime kilns; bridges; pubs; hop, cabbage, grafting and fruit gardens; a vineyard in Zlatovce; streams and other water bodies.
List of affiliated villages:
Dobrá, Dolná Súča, Horná Súča, Drietoma, Dubnica nad Váhom, Horné Srnie, Hrabovka, Kubrá, Kubrica, Mníchova Lehota, Nemšová, Orechové, Rozvadze, Selec, Soblahov, Trenčianska Teplá, Trenčianske Teplice, Trenčianska Turná, Veľké Bierovce, Veľký Kolačín, Veľké Stankovce, Závada, Zlatovce, part of Ľuborča, Dvorec.
Ilešháziovci získali Trenčianske Teplice v roku 1594, keď obec so zanedbanými termálnymi prameňmi prešla z práva užívania poddanými na šľachtickú správu. V 16. storočí boli kúpele chudobnou osadou s provizórnymi drevenými prístreškami a minimálnymi ubytovacími možnosťami, pričom pramene boli rozdelené medzi pánov a poddaných. Rozvoj kúpeľov sa začal až v 18. storočí za Mikuláša Ilešháziho, pričom najväčšie zmeny priniesol jeho syn Jozef Ilešházi. Ten nahradil drevené budovy murovanými kúpeľnými domami, vybudoval hostince a zaviedol kúpeľný poriadok. Venoval sa tiež výsadbe parku a rozvoju spoločenského života, čím si získal titul „otec kúpeľov Trenčianskych Teplíc“. Zveľaďovanie kúpeľov pokračovalo aj za jeho nasledovníkov, no v roku 1835 ich Štefan II. Ilešházi predal Jurajovi Sinovi, čím sa skončila éra Ilešháziovcov v Trenčianskych Tepliciach.
V 40. rokoch 18. storočia dal Jozef Ilešházi postaviť kaštieľ. Slúžil nielen Ilešháziovcom, ale aj na ubytovanie významných kúpeľných hostí. Rod ho vlastnil do roku 1835.
Socha bola vyhotovená Dávidom Ignácom Zirnom v roku 1730, a to rok po kanonizácii (vysvätení) Jána Nepomuckého katolíckou cirkvou. Sochu nechal vyhotoviť Jozef Ilešházi so svojou manželkou Teréziou Traun von Abensberg na mieste pri moste, vedúcom cez potok Teplička.
Ilešházyové získali Trenčianske Teplice v roce 1594, kdy obec se zanedbanými termálními prameny přešla z práva užívání poddanými na šlechtickou správu. V 16. století byly lázně chudou osadou s provizorními dřevěnými přístřešky a minimálními ubytovacími možnostmi, přičemž prameny byly rozděleny mezi pány a poddané. Rozvoj lázní začal až v 18. století za Mikuláše Ilešházyho, přičemž největší změny přinesl jeho syn Josef Ilešházy. Ten nahradil dřevěné budovy zděnými lázeňskými domy, vybudoval hostince a zavedl lázeňský řád. Věnoval se také výsadbě parku a rozvoji společenského života, čímž si získal titul „otec lázní Trenčianskych Teplic“. Zvelebování lázní pokračovalo i za jeho následovníků, ale v roce 1835 je Štěpán II. Ilešházy prodal Jiřímu Sinovi, čímž skončila éra Ilešházyů v Trenčianských Tepliciach.
Ve 40. letech 18. století dal Josef Ilešházy postavit zámek. Sloužil nejen Ilešházyům, ale i k ubytování významných lázeňských hostů. Rod jej vlastnil do roku 1835.
Socha byla vyhotovena Dávidem Ignácem Zirnem v roce 1730, a to rok po kanonizaci (vysvěcení) Jana Nepomuckého katolickou církví. Sochu nechal vyhotovit Josef Ilešházy se svou manželkou Terezií Traun von Abensberg na místě u mostu, vedoucího přes potok Teplička.
The Ilešházi family acquired Trenčianske Teplice in 1594, when the village with neglected thermal springs passed from the right of use by serfs to nobleman administration. In the 16th century, the spa was a poor settlement with makeshift wooden shelters and minimal accommodation options, while the springs were divided between lords and serfs. The development of the spa began only in the 18th century under Mikuláš Ilešházi, with the greatest changes being brought by his son Jozef Ilešházi. Jozef replaced the wooden buildings with brick spa houses, built inns, and introduced spa regulations. He also devoted himself to planting a park and developing social life, earning him the title „father of the Trenčianske Teplice spa.“ The development of spa continued under his successors, but in 1835, Štefan II. Ilešházi sold it to Juraj Sina, which ended the era of the Ilešházi family in Trenčianske Teplice.
In the 1740s, Jozef Ilešházi had a mansion, inspired by the Italian renaissance, built. It served not only the Ilešházi family, but also as accommodation for important spa guests. The family owned it until 1835.
Created by Dávid Ignác Zirn in 1730, a year after the canonization (consecration) of St. John of Nepomuk by the Catholic Church for Jozef Ilešházi and his wife Terézia Traun von Abensberg, at the site of the bridge over the Teplička stream.
Prvé zmienky sú v urbári spomenuté začiatkom 17. storočia. Nachádzali sa tu sýpky na obilie. Stratil svoju funkciu po vzniku majera pod Sokolicami.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
První zmínky jsou v urbáři zmíněny začátkem 17. století. Nacházely se zde sýpky na obilí. Ztratil svou funkci po vzniku dvora pod Sokolicami.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
first mentioned in the land register at the beginning of the 17th century. There were granaries here. It lost its function after the establishment of the Farmstead below Sokolice hill.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
Hospodárske majere predstavovali pre zemepánov kľúčový zdroj naturálnych a finančných výnosov, pričom ich význam na území Slovenska rástol od 16. storočia. V dôsledku nedostatku pracovných síl a veľkého množstva opustených usadlostí sa zemepáni snažili tieto pozemky sceliť, skultivovať a osídliť, aby zabezpečili maximálny úžitok. Pôda bola poddaným často prenajímaná za odvod deviatku, pričom majerská poľnohospodárska a živočíšna produkcia slúžila nielen na vlastnú spotrebu, ale aj na obchod v rámci Uhorska i mimo neho. Význam majerov narástol aj v 17. a 18. storočí, keď sa zakladali na opustených alebo kúpených pozemkoch. Starostlivosť o poddaných bola nevyhnutná, aby panstvo nestratilo pracovnú silu ani príjmy. Výrazný úpadok produkcie nastal počas tureckých vpádov v 17. storočí a neskôr počas rákociovského povstania na začiatku 18. storočia. Obe udalosti viedli k zničeniu hospodárskych objektov, úbytku pracovnej sily a stagnácii produkcie. Obnova majerov a poľnohospodárstva bola pomalá, no zabezpečila postupný návrat stability a rozvoja v ďalších desaťročiach.
Hospodářské panské dvory představovaly pro zeměpány klíčový zdroj naturálních i finančních výnosů, přičemž jejich význam na území Slovenska výrazně rostl od 16. století. V důsledku nedostatku pracovních sil a množství opuštěných usedlostí se zeměpáni snažili scelit, zkultivovat a znovu osídlit tyto pozemky, aby zajistili maximální hospodářský užitek. Půda byla poddaným často pronajímána za odvod desátku, přičemž panská zemědělská i živočišná produkce sloužila nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro obchod v rámci Uherska i za jeho hranicemi. Význam panských dvorů dále vzrostl v 17. a 18. století, kdy byly zakládány na opuštěných nebo nově zakoupených pozemcích. Péče o poddané byla nezbytná, aby panství nepřišlo o pracovní sílu ani o příjmy. K výraznému úpadku produkce došlo během tureckých vpádů v 17. století a později v době Rákócziho povstání na počátku 18. století. Tyto události přinesly zničení hospodářských objektů, úbytek pracovních sil i stagnaci výroby. Obnova panských dvorů a zemědělství byla sice pomalá, avšak umožnila postupný návrat stability a další rozvoj hospodářství v následujících desetiletích.
Farmsteads represented a key source of natural and financial revenue for landowners, and their importance in Slovakia grew from the 16th century. Due to the lack of labor force and a large number of abandoned estates, the landowners tried to consolidate, cultivate, and settle these lands in order to ensure maximum benefit. The land was often leased to serfs for a levy of nine, while the farmsteads agricultural and livestock production served not only for their own consumption but also for trade within and outside Hungary. The importance of farmsteads also grew in the 17th and 18th centuries, when they were established on abandoned or purchased land. Care for the serfs was essential so that the estate did not lose labor or income. A significant decline in production occurred during the Turkish invasions in the 17th century and later during the Rákóczi Uprising at the beginning of the 18th century. Both events caused the destruction of economic facilities, a decrease in the labor force, and stagnation of production. The restoration of farms and agriculture was slow, however it ensured a gradual return to stability and development in the following decades.
V roce 1777 dal Jan Křtitel Ilešházy obnovit a přestavět poškozený kostelík.
in 1777 Ján Baptist Ilešházi had the damaged church restored and rebuilt.
Nadobudol Štefan I. Ilešházi v roku 1594. Ako sídlo rodu slúžil hrad krátko – už v 40. rokoch 17. storočia si Ilešháziovci začali stavať pohodlnejšie sídlo v Dubnici, do ktorého sa postupne presťahovali. Na pobyt využili i ďalšie sídla, pričom časť hradu bola zálohovaná Rákociovcom. V roku 1704 našli na hrade dočasné útočisko pred rákociovským povstaním, no po požiari v roku 1790 pre nich stratil význam. Zostal vo vlastníctve Ilešháziovcov do roku 1835, keď ho Štefan II. Ilešházi (*1762 – †1838) predal novému majiteľovi Jurajovi Sinovi.
Nabyl Štěpán I. Ilešházy v roce 1594. Jako sídlo rodu sloužil hrad krátce – již ve 40. letech 17. století si Ilešházyové začali stavět pohodlnější sídlo v Dubnici, do kterého se postupně přestěhovali. K pobytu využili i další sídla, přičemž část hradu byla zastavena Rákócziům. V roce 1704 našli na hradě dočasné útočiště před Rákócziho povstáním, ale po požáru v roce 1790 pro ně ztratil význam. Zůstal ve vlastnictví Ilešházyů do roku 1835, kdy jej Štěpán II. Ilešházy (*1762 – †1838) prodal novému majiteli Jiřímu Sinovi..
Acquired by Štefan I. Ilešházi in 1594. The castle served as the family seat for a short time—already in the 1640s, the Ilešházi family began to build a more comfortable seat in Dubnica, into which they gradually moved. They also used other residences for their stay, with part of the castle being pledged to the Rákoci family. In 1704, they found temporary refuge from the Rákoci uprising in the castle, however after a fire in 1790, it lost its significance for them. It remained in the ownership of the Ilešházi family until 1835, when Štefan II. Ilešházi (*1762-†1838) sold it to its new owner, Juraj Sina.
Neskorší Župný dom – V roku 1635 postavil Gašpar Ilešházi (*1592 – †1648) vedľa bývalej Hornej brány mestský palác. Majitelia ho prenajímali rôznym obyvateľom a slúžil i ako šenk. Vo vlastníctve rodu Ilešházi bol Horný dom do roku 1734. Následne ho Jozef Ilešházi vymenil za staršie sídlo župy na Mierovom námestí č. 22 v Trenčíne.
Pozdější Župní dům – V roce 1635 postavil Kašpar Ilešházy (*1592 – †1648) vedle bývalé Horné brány městský palác. Majitelé jej pronajímali různým obyvatelům a sloužil i jako šenk. Ve vlastnictví rodu Ilešházy byl Horný dům do roku 1734. Následně ho Josef Ilešházy vyměnil za starší sídlo župy na Mierovom námestí č. 22 v Trenčíne.
Later seat of Trenčín County: built in 1635 by Gašpar Ilešházi (*1592-†1648) next to the former Upper Gate of the city. The owners rented it to various residents, it also served as a tavern. The Upper House belonged to the Ilešházi family until 1734. Subsequently, Jozef Ilešházi exchanged it for the older county seat at Mierové námestie square No. 22 in Trenčín.
Tzv. Dolný dom, dom č. 1, Mierové námestie, stojí pri mestskej Dolnej bráne
Toto panské sídlo patrilo Ilešháziovcom od roku 1670 a to kúpou ľavého domu a susedného domu v roku 1713. Objekty boli klasicisticky prestavané v 19. storočí ako meštiansky dom. V 18. storočí sa tu každú nedeľu, a niekedy aj v sobotu, konali hospodárske konferencie, na ktorých sa stretávali najvyšší úradníci panstva a riešili správu trenčianskeho majetku. Súčasťou objektu bola panská pokladnica so zámkami, ktoré mohol otvoriť len správca panstva spoločne s pokladníkom. Financie z výnosov panstva do nej prinášali zamestnanci počas nedeľných stretnutí.
Tzv. Dolní dům, dům č. 1, Mierové námestie, stojí při městské Dolní bráně – Toto panské sídlo patřilo Ilešházyům od roku 1670, a to koupí levého domu a sousedního domu v roce 1713. Objekty byly klasicisticky přestavěny v 19. století jako mešťansky dům. V 18. století se zde každou neděli, a někdy i v sobotu, konaly hospodářské konference, na kterých se setkávali nejvyšší úředníci panství a řešili správu trenčianskeho majetku. Součástí objektu byla panská pokladnice se zámky, které mohl otevřít pouze správce panství společně s pokladníkem. Finance z výnosů panství do ní přinášeli zaměstnanci během nedělních setkání.
Or so-called “Lower House”); house No. 1, Mierové námestie square, stands next to the city’s Lower Gate. This manor house has been in the ownership of Ilešházi family since 1670, finalized by the purchase of the left and neighbouring house in 1713. These building have been reconstructed in the 19th century in classicism style and served the purpose of townhouse. In the 18th century, economic meetings were held here every Sunday, sometimes also on Saturday, during which the highest officials of the county met and resolved the administration of Trenčín’s property. The building included a manor treasury with locks that could only be opened jointly by the estate administrator and the treasurer. The finances from the estate’s revenues were brought in by employees during these Sunday meetings.
Ilešháziovci nadobudli Dubnicu 14. januára 1594. S výstavbou kaštieľa začal Gašpar Ilešházi v 40. rokoch 17. storočia a stal sa jedným z hlavných sídiel tohto rodu. Kaštieľ vlastnili do roku 1835.
Ilešházyové nabyli Dubnicu 14. ledna 1594. S výstavbou zámku začal Kašpar Ilešházy ve 40. letech 17. století a stal se jedním z hlavních sídel tohoto rodu. Zámek vlastnili do roku 1835.
The Ilešházi family acquired Dubnica on January 14, 1594. The construction of the manor-house was initiated by Gašpar Ilešházi in the 1640s, and it became one of the main residences of this family, which owned the mansion until 1835.
Juraj Ilešházi získal zámok v roku 1652. Renesančný zámok bol postavený pred rokom 1610 (prvá zmienka), pričom mu predchádzala pôvodná tvrdza. Juraj bol jediným členom rodu Ilešházi, ktorý mal na zámku svoje sídlo a trvalo tu býval. Po jeho smrti slúžil zámok úradníkom a správe panstva. Ostatní členovia rodu Ilešházi dávali prednosť iným sídlam, napríklad rezidencii na dubnickom panstve alebo palácu v Bratislave. Nejaký čas pobývali aj vo Viedni, kde pôsobili ako kráľovskí úradníci pri dvore.
Vzhľadom na katastrofálny stav vsetínskeho zámku Juraj začal stavbu nového sídla, ktoré však nedokončil a predal cirkvi. Tá ho premenila na kostol. Následne sa Juraj rozhodol starý zámok opraviť a prestavať. V 18. storočí bol zámok čiastočne upravený v barokovom štýle.
Jiří Ilešházy získal zámek v roce 1652. Renesanční zámek byl postaven před rokem 1610 (první zmínka), přičemž mu předcházela původní tvrz. Jiří byl jediným členem rodu Ilešházy, který měl na zámku své sídlo a trvale zde pobýval. Po jeho smrti sloužil zámek úředníkům a správě panství. Ostatní členové rodu Ilešházy dávali přednost jiným sídlům, například rezidenci na dubnickém panství nebo paláci v Bratislavě. Nějaký čas pobývali také ve Vídni, kde působili jako královští úředníci u dvora.
Vzhledem ke katastrofálnímu stavu vsetínského zámku zahájil Jiří stavbu nového sídla, které však nedokončil a prodal církvi. Ta jej přeměnila na kostel. Následně se Jiří rozhodl starý zámek opravit a přestavět. V 18. století byl zámek částečně upraven v barokním stylu.
Juraj Ilešházi acquired the castle in 1652. The renaissance castle was built before 1610 (first mention), while the original fortress preceded it. Juraj was the only member of the Ilešházi family who had his residence in the castle and lived there permanently. After his death, the castle was used by officials and the administration of the estate. Other members of the Ilešházi family preferred other residences, for example, a residence on the Dubnica estate or the palace in Bratislava. For some time they also lived in Vienna, where they worked as royal officials at the court.
Due to the catastrophic state of the Vsetín chateau, Juraj started the construction of a new residence, which he did not finish and sold it to the church. It was later transformed into a church. Subsequently, Juraj decided to repair and rebuild the old castle. In the 18th century, the castle was partially modified in the baroque style.
V roku 1712 dal Mikuláš Ilešházi vyhotoviť Morový stĺp Najsvätejšej Trojice na pamiatku morovej epidémie z roku 1710. Po skončení morovej epidémie prežilo z pôvodných 7 844 obyvateľov mesta len 1 071 ľudí. Na realizáciu pamiatky pravdepodobne povolal viedenských majstrov.
V roce 1712 dal Mikuláš Ilešházy vyhotovit Morový sloup Nejsvětější Trojice na památku morové epidemie z roku 1710. Po skončení morové epidemie přežilo z původních 7 844 obyvatel města jen 1 071 lidí. K realizaci památky pravděpodobně povolal vídeňské mistry.
In 1712, Mikuláš Ilešházi had the Plague Column of the Holy Trinity built in memory of the plague epidemic of 1710. After the plague ended, only 1,071 people out of the original 7,844 inhabitants of the city remained alive. Mikuláš Ilešházi probably invited Viennese sculptors to build the monument.
V roku 1770 dal Ján Baptista Ilešházi na kopci za Dubnicou umiestniť umelecky nie veľmi hodnotnú kalváriu s kaplnkou.
V roce 1770 dal Jan Křtitel Ilešházy na kopci za Dubnicí umístit umělecky ne příliš hodnotnou kalvárii s kaplí.
In 1770, Ján Baptista Ilešházi had a calvary with a chapel placed on a hill behind Dubnica, which was not of a great artistic value.
rodinná krypta rodu Ilešházi. Prvá písomná zmienka o kostole je z 20. rokov 13. storočia. Od roku 1648 sa jedna z bočných kaplniek a krypta stali miestom posledného odpočinku viacerých členov rodu Ilešházi. Pôvodná kaplnka kostola prešla v rokoch 1750 – 1753 barokovou prestavbou na návrh bratislavského sochára Ľudovíta Godeho, ktorý bol žiakom rakúskeho sochára Georga Rafaela Donnera. Pre Jozefa Ilešháziho vytvoril taktiež oltár Ukrižovania a tepanú dekoratívnu mrežu. Na vežičke bočnej kaplnky je umiestnená biela orlica so šípom v hrudi – erbovým znakom rodu Ilešházi. Náklady na túto prestavbu boli sčasti uhradené šperkami a zlatými či striebornými gombíkmi, ktoré sa vybrali z truhiel na tomto mieste pochovaných ilešháziovských predkov a členov rodiny. Okrem detí a manželky Gašpara Ilešháziho Heleny Turzovej (*1597 – †1648) sú tu pochované i deti Jozefa a Štefana II. Ilešháziovcov. Posledný pochovaný člen rodu bol Ján Baptista Ilešházi (*1737 – †1799).
Rodinné hrobky v minulosti posilňovali rodovú identitu a spoločenské postavenie aristokracie. Slúžili nielen ako miesto posledného odpočinku, ale aj ako symbol kontinuity rodu a jeho politickej moci. Šľachtické rody sa starali o rodokmene a dedičné línie, pričom hrobky často obsahovali rodové erby a pamätníky predkov. Ilešháziovci kládli veľký dôraz na výber miesta svojej rodinnej krypty, pričom Trenčín s jeho historickým významom bol centrom ich rodinného pohrebiska. Hoci niektorí členovia rodu boli pochovaní inde, väčšina uprednostňovala Trenčín. Ilešháziovci okrem zabezpečenia správy svojich panstiev venovali nemalú pozornosť aj výberu miesta svojho posledného odpočinku.
O tom svedčí aj fakt, že daný priestor, prevedenie sôch a vzhľad kaplnky s majestátnym erbom rodu i po stáročiach odrážajú výnimočnosť tohto miesta a rodových príslušníkov, pochovaných v krypte.
O vybudovanie rodinnej krypty sa v 17. – 18. storočí usiloval Gašpar, Juraj a Jozef Ilešháziovci. Kým najmä Eliášovce a tiež Rohovce boli považované za kmeňový majetok rodu, od ktorého odvodzovali svoj pôvod, výber Trenčína ako miesta rodinnej hrobky zodpovedal významu trenčianskeho panstva v živote Ilešháziovcov.
Hoci niektorí členovia rodu našli miesto posledného odpočinku mimo Trenčína, väčšina uprednostňovala tradíciu a symbolický význam tohto mesta, kde sa postupne vybudovalo rodinné pohrebisko. Najviac príslušníkov rodu je dnes pochovaných v Trenčíne, a to na dvoch miestach – vo farskom a piaristickom kostole.
Prvotná rodová hrobka vznikla v Eliášovciach, kde sa symbolicky uzavrela kontinuita rodu po smrti Štefana II. Ilešháziho (†1838), posledného mužského potomka.
rodinná krypta rodu Ilešházy. První písemná zmínka o kostele je ze 20. let 13. století. Od roku 1648 se jedna z bočních kaplí a krypta staly místem posledního odpočinku vícero členů rodu Ilešházy. Původní kaple kostela prošla v letech 1750–1753 barokní přestavbou na návrh bratislavského sochaře Ludevíta Godeho, který byl žákem rakouského sochaře Georga Rafaela Donnera. Pro Josefa Ilešházyho vytvořil taktéž oltář Ukřižování a tepanou dekorativní mříž. Na věžičce boční kaple je umístěna bílá orlice se šípem v hrudi – erbovním znakem rodu Ilešházy. Náklady na tuto přestavbu byly zčásti uhrazeny šperky a zlatými či stříbrnými knoflíky, které se vybraly z rakví na tomto místě pohřbených Ilešházyovských předků a členů rodiny. Kromě dětí a manželky Kašpara Ilešházyho Heleny Turzové (*1597 – †1648) jsou zde pohřbeny i děti Josefa a Štěpána II. Ilešházyho. Poslední pohřbený člen rodu byl Jan Křtitel Ilešházy (*1737 – †1799).
Rodinné hrobky v minulosti posilovaly rodovou identitu a společenské postavení aristokracie. Sloužily nejen jako místo posledního odpočinku, ale i jako symbol kontinuity rodu a jeho politické moci. Šlechtické rody se staraly o rodokmeny a dědičné linie, přičemž hrobky často obsahovaly rodové erby a památníky předků. Ilešházyové kladli velký důraz na výběr místa své rodinné krypty, přičemž Trenčín s jeho historickým významem byl centrem jejich rodinného pohřebiště. Ačkoliv někteří členové rodu byli pohřbeni jinde, většina upřednostňovala Trenčín.
Ilešházyové kromě zabezpečení správy svých panství věnovali nemalou pozornost i výběru místa svého posledního odpočinku. O tom svědčí i fakt, že daný prostor, provedení soch a vzhled kaple s majestátním erbem rodu i po staletích odrážejí výjimečnost tohoto místa a rodových příslušníků, pohřbených v kryptě.
O vybudování rodinné krypty se v 17. – 18. století usiloval Kašpar, Jiří a Josef Ilešházy. Zatímco zejména Zatímco Eliášovce a také Rohovce byly považovány za kmenový majetek rodu, od něhož Ilešházyové odvozovali svůj původ, výběr Trenčína jako místa rodinné hrobky odpovídal významu trenčianskeho panství v jejich životě.
Ačkoliv někteří příslušníci rodu nalezli místo posledního odpočinku mimo Trenčín, většina zachovala tradici a symbolický význam tohoto města, kde se postupně vybudovalo rodinné pohřebiště. Nejvíce členů rodu je dnes pochováno v Trenčíně – ve Farním a v Piaristickém kostele.
Prvotní rodová hrobka vznikla v Eliášovicích, kde se symbolicky uzavřela kontinuita rodu po smrti Štěpána II. Ilešházyho (†1838), posledního mužského potomka.
Family crypt of the Ilešházi family. The first written mention of the church comes from the 1220s. Since 1648, one of the side chapels and the crypt became the final resting place of several members of the Ilešházi family. The original chapel of the church underwent a baroque reconstruction in 1750-1753, based on the design of the Bratislava sculptor Ľudovít Gode, who was a student of the Austrian sculptor Georg Rafael Donner. He also created the altar of the Crucifixion and a wrought decorative lattice for Jozef Ilešházi. On the turret of the side chapel there is a white eagle with an arrow in its chest – the coat of arms of the Ilešházi family. The costs of this reconstruction were partly covered by jewelry, gold and silver buttons, which were taken from the coffins of the Ilešházi ancestors and family members buried there. In addition to the children and wife of Gašpar Helena Turzo (*1597-†1648), the children of Jozef and Štefan II. Ilešházi are also buried here. The last buried member of the family was Ján Baptista Ilešházi (*1737-†1799).
In the past, family tombs strengthened the family identity and social status of the aristocracy. They served not only as a final resting place but also as a symbol of the continuity of the family and its political power. Noble families took care of family trees and hereditary lines, and the tombs often contained family coats of arms and monuments to ancestors. The Ilešházi family placed great emphasis on choosing the location of their family crypt, and Trenčín, with its historical significance, was the center of their family burial ground. Although some members of the family were buried elsewhere, the majority preferred Trenčín. In addition to ensuring the administration of their estates, the Ilešházi family also paid considerable attention to choosing their final resting place. This is evidenced by the fact that even after centuries, the space, the design of the sculptures, and the appearance of the chapel with the majestic family coat of arms reflect the uniqueness of this place and the family members buried in the crypt.
In the 17th and 18th centuries, Gašpar, Juraj, and Jozef Ilešházi sought to build a family crypt. While Rohovce and especially Eliášovce were considered the ancestral property of the family, from which they derived their origin, the choice of Trenčín as the location of the family tomb corresponded to the importance of the Trenčín estate in the life of the Ilešházi family.
Although some members of the family found their final resting place outside of Trenčín, the majority preferred the tradition and symbolic significance of this city, where a family cemetery was gradually built. Most members of the family are buried in Trenčín today, in two places—in the Parish and Piarist churches.
The first family tomb was created in Eliášovce, where the continuity of the family was symbolically closed after the death of Štefan II. Ilešházi (†1838), the last male descendant.
Bývalý jezuitský kostol, postavený v 50. rokoch 17. storočia. Jeho výstavbu podporoval horlivý katolík Juraj Ilešházi. Pre jezuitov kúpil Bársonyovský dom a v novom kostole zainvestoval do realizácie troch oltárov a vybavenia. Pod kaplnkou Najsvätejšej Trojice, v minulosti kaplnkou Panny Márie (17. storočie), sa nachádzala krypta/hrobka rodu Ilešházi. Miesto posledného odpočinku tu našiel Juraj Ilešházi (†1689), manželka Mária Forgáčová (*1625 – †1684) a dcéra Helena (*1646 – †1669). Syn Štefan (*1645 – †1649) zomrel v detskom veku a bol pochovaný vo Farskom kostole Narodenia Panny Márie v Trenčíne. Miesto posledného odpočinku tu našli i ďalšie Jurajove manželky; Eva Kristína Róza Kornissová (†1685) a Johana Lavínia Bucelleni (*1628 – †1688). Pochované tu boli i deti Mikuláša Ilešháziho a Alžbety Balašovej. Miesto posledného odpočinku tu našla i manželka Jozefa Ilešháziho Anna Františka Čákiová (*1703 – †1729).
Bývalý jezuitský kostel, postavený v 50. letech 17. století. Jeho výstavbu podporoval horlivý katolík Jiří Ilešházy. Pro jezuity koupil Bársonyovský dům a v novém kostele zainvestoval do realizace tří oltářů a vybavení. Pod Kaplí Nejsvětejší Trojice, v minulosti Kaple Panny Marie (17. století), se nacházela krypta/hrobka rodu Ilešházy. Místo posledního odpočinku zde našel Jiří Ilešházy (†1689), manželka Marie Forgáčová (*1625 – †1684) a dcera Helena (*1646 – †1669). Syn Štěpán (*1645 – †1649) zemřel v dětském věku a byl pohřben ve Farském kostele Narození Panny Marie v Trenčíně. Místo posledního odpočinku zde našly i další Jiřího manželky; Eva Kristína Róza Kornissová (†1685) a Johana Lavínia Bucelleni (*1628 – †1688). Pohřbeny zde byly i děti Mikuláše Ilešházyho a Alžběty Balašové. Místo posledního odpočinku zde našla i manželka Josefa Ilešházyho Anna Františka Čákiová (*1703 – †1729).
A former Jesuit church built in the 1650s. Its construction was supported by the zealous Catholic Juraj Ilešházi. He bought the Bársony House for the Jesuits and invested in the construction of three altars and equipment for the new church. Below the Chapel of the Holy Trinity, formerly the Chapel of the Virgin Mary (17th century), there was a crypt/tomb of the Ilešházi family. It is t final resting place of Juraj Ilešházi (†1689), his wife Mária Forgáč (*1625-†1684), and his daughter Helena (*1646-†1669). His son Štefan (*1645-†1649) died in childhood and was buried in the Parish Church of the Nativity of the Virgin Mary. It is also the final resting place of Juraj’s other wives, Eva Kristína Róza Korniss (†1685) and Johanna Lavínia Bucelleni (*1628-†1688). The children of Mikuláš Ilešházi and Alžbeta Balaša were also buried here. The wife of Jozef Ilešházi, Anna Františka Čáki (*1703-†1729), also found her final resting place here.
Obnovená a vysvätená na žiadosť Juraja Ilešháziho ostrihomským arcibiskupom Jurajom Lipajom 3. októbra 1661. Juraj dal vyhotoviť sochu Panny Márie, ktorá bola podľa tradície prevezená do Kostola sv. Jakuba v Dubnici nad Váhom. Socha sa stala predmetom záujmu a častým pútnickým cieľom. Ľudia ju navštevovali od 18. storočia. Podľa denníka Jána Guzicsa na Trenčianskom hrade prebehol sobáš medzi Pavlom Baťánim a Katarínou Ilešházi, ktorá prestúpila z evanjelickej na katolícku vieru. V ten istý deň bola vysvätená hradná kaplnka ostrihomským arcibiskupom Jurajom Lipajom. Keď o 2. hodine ráno dňa 12. januára 1667 zomrel v Bytči Gabriel Ilešházi, mali ho podľa tohto denníka pochovať v krypte kaplnky Trenčianskeho hradu dňa 28. apríla 1667. Iné zdroje hovoria, že by mal byť pochovaný vo Farskom kostole Narodenia Panny Márie v Trenčíne medzi ostatnými Ilešháziovcami.
Obnovena a vysvěcena na žádost Jiřího Ilešházyho ostřihomským arcibiskupem Jiřím Lipayem 3. října 1661. Jiří dal vyhotovit sochu Panny Marie, která byla podle tradice převezena do Kostela sv. Jakuba v Dubnici nad Váhem. Socha se stala předmětem zájmu a častým poutním cílem. Lidé ji navštěvovali od 18. století. Podle deníku Jana Guzicsa proběhl na Trenčianském hradě sňatek mezi Pavlem Batthyányim a Kateřinou Ilešházy, která přestoupila z evangelické na katolickou víru. V tentýž den byla vysvěcena hradní kaplnka ostřihomským arcibiskupem Jiřím Lipayem. Když ve 2 hodiny ráno dne 12. ledna 1667 zemřel v Bytči Gabriel Ilešházy, měli ho podle tohoto deníku pohřbít v kryptě kaple Trenčianskeho hradu dne 28. dubna 1667. Jiné zdroje uvídějí, že by měl být pohřben ve Farském kostele Narození Panny Márie v Trenčíně mezi ostatními Ilešházye.
Restored and consecrated at the request of Juraj Ilešházi by the Archbishop of Esztergom Juraj Lipaj, on October 3, 1661. He was the one who had the statue of the Virgin Mary made, which, according to tradition, was transported to the Church of St. Jacob in Dubnica nad Váhom. The statue became an object of great interest as well as a pilgrimage site. People have visited it since the 18th century. According to the diary of Ján Guzics, the wedding between Katarína Ilešházi and Pavol Baťáni, who converted from the evangelical to catholic faith, took place at Trenčín Castle. On the same day, the castle chapel was consecrated by the Esztergom archbishop J. Lipaj. According to this diary, when Gabriel Ilešházi died in Bytča at 2 o’clock in the morning on January 12, 1667, he was to be buried in the crypt of the Trenčín Castle chapel on April 28, 1667. Other sources state that Gabriel should be buried in the Parish Church among the other Ilešházi family members.
Renesančný epitaf so sochou z roku 1648 nechala spolu s kaplnkou postaviť Helena Turzová, vdova po Gašparovi Ilešházim. „… vo veku 56 rokov, 5 mesiacov a 15 dní dňa 11. apríla 1648 šťastne v pánovi usnul,“ hovorí nápis na epitafe. Helena a príbuzní dali po necelom roku (2. apríla 1649) od smrti jej manžela vyhotoviť a umiestniť v kostole druhý pamätný náhrobok. V čase umiestnenia epitafu bol kostol evanjelický. Evanjelik Gašpar ho v roku 1610 násilím odobral katolíkom. Jeho syn Juraj ako horlivý katolík navrátil kostol katolíkom.
Renesanční epitaf se sochou z roku 1648 nechala spolu s kaplí postavit Helena Turzová, vdova po Kašparovi Ilešházym. „… ve věku 56 let, 5 měsíců a 15 dní dne 11. dubna 1648 šťastně v pánu usnul,“ hovoří nápis na epitafu. Helena a příbuzní dali po necelém roce (2. dubna 1649) od smrti jejího manžela vyhotovit a umístit v kostele druhý pamětní náhrobek. V době umístění epitafu byl kostel evangelický. Evangelík Kašpar jej v roce 1610 násilím odebral katolíkům. Jeho syn Jiří, horlivý katolík, později kostel katolíkům navrátil.
A Renaissance epitaph with a statue from 1648 — was built together with the chapel by Helena Turzo, widow of Gašpar Ilešházi. “… at the age of 56 years, 5 months, and 15 days on April 11, 1648, he happily fell asleep in the Lord.”, states the epitaph. Less than a year after her husband’s death (April 2, 1649), Helena and her relatives had a second memorial tombstone made and placed in the church. At the time of the epitaph, the church was Evangelical. The Evangelist Gašpar forcibly took it from the Catholics in 1610. His son Juraj, as a zealous Catholic, returned the church to the Catholics.
18. storočie. Jozef Ilešházi je tu zobrazený do pol pása. Zomrel v roku 1766. Autor epitafu je Ľudovít Gode.
18. století. Josef Ilešházy je zde zobrazen do půl pasu. Zemřel v roce 1766. Autorem epitafu je Ludevít Gode.
18th century. Jozef Ilešházi is depicted here in a half-length portrait. He died in 1766. The author of the epitaph is Ľ. Gode.
17. storočie. Ďalšia náhrobná doska, venovaná manželovi Gašparovi, bola Helenou umiestnená vľavo pod chórom v roku 1649. Vpravo pod chórom je náhrobná doska detí Gašpara Ilešháziho, ktoré sa nedožili dospelého veku. Imrich Ilešházi zomrel v roku 1616, Štefan Ilešházi v roku 1619 a Adam Ilešházi zomrel v roku 1621.
17. století. Další náhrobní deska, věnovaná manželovi Kašparovi, byla Helenou umístěna vlevo pod kůrem v roce 1649. Vpravo pod kůrem je náhrobní deska dětí Kašpara Ilešházyho, které se nedožily dospělého věku. Imrich Ilešházy zemřel v roce 1616, Štěpán Ilešházy v roce 1619 a Adam Ilešházy zemřel v roce 1621.
17th century. Another tombstone dedicated to her husband Gašpar was placed by Helena on the left under the choir in 1649. On the right under the choir is the tombstone of the children of Gašpar Ilešházi, who did not reach adulthood. Imrich Ilešházi died in 1616, Štefan Ilešházi in 1619, and Adam Ilešházi in 1621.
Sochu z roku 1766 dal zhotoviť Ján Baptista Ilešházi s manželkou Sidóniou Regínou Baťáni.
Sochu z roku 1766 dal zhotovit Jan Křtitel Ilešházy s manželkou Sidónií Regínou Batthyány.
From 1766, this statue owes its existence to Ján Baptista Ilešházi and his wife Sidónia Regina Baťáni.
V roku 1733 vybudoval Jozef Ilešházi oranžériu, v ktorej pestovali prevažne citrusy, t. j. citróny, pomaranče a figy.
V roce 1733 vybudoval Josef Ilešházy oranžerii, ve které pěstovali převážně citrusy, tj. citrony, pomeranče a fíky.
In 1733, Jozef Ilešházi built an orangery in which they grew mainly citrus fruits, i.e., lemons, oranges and figs.
V roku 1733 vybudoval Jozef Ilešházi oranžériu, v ktorej pestovali prevažne citrusy, t. j. citróny, pomaranče a figy.
V roce 1733 vybudoval Josef Ilešházy oranžerii, ve které pěstovali převážně citrusy, tj. citrony, pomeranče a fíky.
In 1733, Jozef Ilešházi built an orangery in which they grew mainly citrus fruits, i.e., lemons, oranges and figs.
Viedenský dom – Sídlo rodu Ilešházi: v rokoch 1721 – 1723 sídlil Mikuláš Ilešházi ako komorník Uhorského kráľovstva a kráľovský dvorský kancelár vo Viedni, kde býval s rodinou v tzv. Madelspergišskom dome (Madelspergisches Haus) na Ulici Wollzeil, blízko Dómu svätého Štefana (Wollzeile 12, Schullerstraße 7). Tento dom už dnes nestojí, bol nahradený novým objektom. Pomenovaný bol podľa rodiny Mädelsperger, ktorá bola jeho vlastníkom od roku 1637. V roku 1715 dom získal Karl Wolfgang von Lebzelten a jeho rodina ho vlastnila až do roku 1797. Bohužiaľ, tento dom bol viackrát prestavaný v 19. storočí a v polovici 20. storočia.
Zwolferisches Haus (Zwolferišský dom) – Úrad vo Viedni, na ktorom Ilešháziovci vykonávali svoje dvorské funkcie, sa nachádzal na tzv. Fleischmarkt.
Víděnský dům – Sídlo rodu Ilešházy: v letech 1721–1723 sídlil Mikuláš Ilešházy jako komorník Uherského království a královský dvorský kancléř ve Vídni, kde bydlel s rodinou v tzv. Madelspergišském domě (Madelspergisches Haus) na ulici Wollzeil, blízko Dómu svatého Štěpána (Wollzeile 12, Schullerstraße 7). Tento dům již dnes nestojí, byl nahrazen novým objektem. Pojmenován byl podle rodiny Mädelsperger, která byla jeho vlastníkem od roku 1637. V roce 1715 dům získal Karl Wolfgang von Lebzelten a jeho rodina jej vlastnila až do roku 1797. Bohužel, tento dům byl víckrát přestavěn v 19. století a v polovině 20. století.
Zwolferisches Haus (Zwolferišský dům) – Úřad ve Vídni, na kterém Ilešházyové vykonávali své dvorské funkce, se nacházel na tzv. Fleischmarkt.
Vienna House — residence of the Ilešházi family from 1721 to 1723 Mikuláš Ilešházi resided as a chamberlain of the Kingdom of Hungary and royal court chancellor in Vienna, where he lived with his family in the so-called Madelspergisches Haus on Wollzeil Street, near St. Stephen´s Cathedral (Wollzeile 12, Schullerstraße 7). This house no longer stands today; it was replaced by a new building. It was named after the Mädelsperger family, which had owned it since 1637. In 1715, the house was acquired by Karl Wolfgang von Lebzelten, and his family owned it until 1797. Unfortunately, this house was rebuilt several times in the 19th century and in the mid-20th century.
Zwolferisches Haus — the office in Vienna, where the Ilešházi family performed their courtly functions, was located on the so-called Fleischmarkt.